Technologie sama o sobě změnu ve firmě neudělá. Rozhodující je, jak ji přijmou lidé, kteří s ní mají denně pracovat. Pokud zaměstnanci vnímají AI jako hrozbu („chtějí nás nahradit“), budou ji otevřeně nebo skrytě sabotovat. Pokud v ní naopak uvidí nástroj, který jim uleví od rutiny a pomůže jim být v práci úspěšnější, stanou se z nich její přirození ambasadoři.

Klíčem je způsob, jakým se AI do týmů přináší. Místo plošného nařízení typu „od pondělí všichni používáme tento AI nástroj“ funguje lépe zapojení lidí už do hledání příležitostí. Manažer může například vybrat několik reprezentativních kolegů z různých oddělení a společně s nimi sepsat konkrétní situace, ve kterých je práce zbytečně zdlouhavá nebo frustrující. Právě tam má AI největší šanci ukázat se jako pomocník, ne jako kontrolor.

Praktické workshopy, kde si lidé AI vyzkouší na vlastních úkolech, jsou daleko účinnější než obecné prezentace. Operátoři podpory mohou přinést reálné e‑maily, obchodníci skutečné nabídky, HR své pracovní inzeráty nebo interní komunikaci. Když na těchto konkrétních příkladech uvidí, o kolik rychleji a kvalitněji mohou výstupy vznikat, mění se i jejich postoj – z opatrnosti na zvědavost.

Velkou roli hraje i komunikace směrem k týmům. Pokud vedení jasně řekne, že cílem je zbavit lidi rutiny, ne je propouštět, a že vše probíhá v rámci AI governance, snižuje se přirozený odpor. Zároveň je dobré mluvit otevřeně o tom, jaké změny se dají očekávat: některé role se promění, některé kompetence budou důležitější než dřív (například schopnost klást správné otázky nebo vyhodnocovat výstupy AI).

Osvědčeným přístupem je vytváření „AI ambasadorů“ v jednotlivých odděleních. Jsou to lidé, kteří mají k technologiím vztah, rozumějí práci svého týmu a umí kolegům s novými nástroji pomoct. Díky nim se AI šíří přirozeněji a rychleji – kolegové se často raději zeptají známé tváře z vedlejšího stolu než někoho z IT nebo externího konzultanta.